Bandidoz se začali rodit v hlavách několika kámošů na podzim v roce 2001. Poté, co čtyři hráči - Adam, Bubo, Voříšek, Philip - ukončili svoje působení v týmu Blaženka Spiders zahájili jsme sezónu Jaro 2002.
Jako hrací dny jsme si zvolili cokoliv uprostřed týdne, páč občasné páteční návštěvy Roxy či podobných tančíren a následných afterů, jež se nejednou protáhli až do sobotních pozdně odpoledních hodin, by nám v neděli (nebo, nedej bože v sobotu) umožňovalo sehrát maximálně tak tzv. prešovský beton, v lepším případě nějaký ten srandamač.
Do brány se postavil Štěpán, ale kvůli pracovním povinnostem tuhle sezónu ani nedokončil, což mělo za následek pěkný zmatky, páč do brány se samozřejmě nikdo moc nehrnul. Na postu obránce se střídalo pět hráčů - Voříšek, Aleš, Míra, Belman a Philip. Philip s námi odehrál taky jenom jarní sezónu a pak přesídlil domů, za velkou louži. Belman přestal hrát během podzimu stejně jako Míra, jehož zradilo a trvale vyřadilo koleno. V záloze jsme se točili čtyři - Adam, Bubo, Koci a Brahim. Brahim hraní na vlastní žádost v průběhu podzimu zanechal. V útoku nastupoval Honza, Ondřej a příležitostně Adam nebo Koci.
I přes počáteční optimismus, jak je všechny rozsekáme, jsme na konci sezóny Jaro 2002 skončili na třetím místě se šestnácti body. Nejlepším střelcem se stal Adam se sedmnácti trefama. Dali jsme docela hodně gólů, ale bohužel jich taky hafo dostali, což jenom potvrdilo nutnost sehnat dobrýho gólmana. Zaznamenali jsme i naší nejtěžší porážku - 7:1 od Banánu, ufff. Postup nám teda (jak jsme si mysleli) uniknul a začali jsme myslet na další sezónu. Ale jednoho horkého letního dne nám telefonát z PSMF sdělil příjemnou novinu, že dodatečně postupujeme, jestli teda jako chceme. Takže na podzim do sedmičky!
Přes léto jsme se žádnýho turnaje nezúčastnili s výjimkou Ondřeje a Adama, kteří se připojili k výpravě Blaženky Spiders na Tsunami Cup, strávili tam velice příjemné dva dny (pivko, vodka a neuvěřitelnej big band na pódiu - dokonalej open air) a snad aspoň trochu pomohli Blažence k postupu ze skupiny.
Do sezóny Podzim 2002 jsme vstoupili definitivně bez brankáře a nevyšla nám ani žádná z plánovaných posil. Na zápasy jsme se scházeli nanejvýš v osmi lidech, většinou však v méně, což naše plíce začali brát na srozuměnou až někdy koncem sezóny.
Začátek sezóny nic moc, ale postupně jsme se sehrávali a zlepšovali se. V téhle sezóně jsme dosáhli i naší nejvyšší výhry 11:1 v posledním kole nad týmem Suchdol Sabres B. Bohužel jsme skončili na čtvtém místě se 14-ti body a skórem 51:30. Nejlepším střelcem se stal Adam, který se trefil 20x. Napjatě jsme teda sledovali dění v ostatních skupinách, jestli nakonec ten dodatečnej postup nevyjde. Vyšel a Bandidoz hrajou od roku 2003 6. ligu.
Jarní sezóna 2003, celkově naše třetí dopadla nutno říct dobře. Nakonec z toho bylo 3. místo (14 bodů) a o postup jsme se připravili sami. V asi 9. kole jsme se totiž sešli jenom ve čtyřech v poli a v úmornym vedru jsme prohráli s o třídu horším soupeřem 3:5. Případné vítězství by v konečném účtování znamenalo zisk 16-ti bodů a dodatečný postup. No, nestalo se. Nejvyšší vítězství této sezóny bylo 11:2 a největší debakl 0:5. Střelecký prach trochu zvlhl Adamovi, možná proto, že první čtyři kola nehrál (velice \'příjemné\' zranění ruky) a tak z toho bylo celkem 13 branek. Došlo k dalším změnám v sestavě, takže momentálně hrajeme v tomto složení: V bráně je navrátilec Philip (ač hráč do pole, chytá parádně), Obrana Voříšek, Martin (nová posila), příležitostně Bubo a další nová posila Peter. V záloze a útoku se tak nějak točí Koci, Ondřej, Adam a Mára (posila). Opustil nás Honza Jirásek a Koci laboruje s kolenem. Snad to nebude trvalejšího rázu.
Sezóna Podzim 2003
Nejlíp by jí asi charakterizovalo rčení Utekl(i) hrobníkovi z lopaty. Po šesti kolech jsme na tom totiž byli prachbídně - šest porážek a to nebylo důstojno BanidoZ, zvlášť když v minulé sezóně jsme bojovali o postup. Blýskání na lepší časy začalo už v šestém kole. Z USA se vrátil Philip a vzal na sebe břímě brankáře v duelu se stabilním lídrem skupiny. Hráli jsme bez střídání na velkém a dobrém hřišti Juniorky ve Strašnicích a po prvním poločase to vypadalo nadějně - 1:0 pro nás. Po obrátce jsme začali odpadat fyzicky, k tomu přibylo několik minel v zadních řadách a výsledek byla porážka 1:3. Herní projev sice naznačoval změnu k lepšímu, ale po tomhle zápase by na naše udržení v šestce asi nevsadil nikdo. Ale dokud existovala reálná šance, stálo za to se o to poprat. Hned v dalším kole jsme doslova vlítli na naprosto neškodné P.F.C. a rozstříleli je 7:1. Zápas se Six devils byl hodně smolný především pro Kociho, který spálil hned několik tutovek (na jeho obranu je třeba říct, že nastupoval s nedoléčeným kolenem) a nakonec z toho byla jen remíza 1:1. Zápas příštího kola se tedy zdál rozhodující, další ztráta bodu by už asi znamenala ztrátu nadějí. Proti hodně tvrdě hrajícímu (Adam - rozbitej frňák) FC Sopouchu jsme nakonec uhráli výhru 3:1, ačkoliv jsme prohrávali a hrálo se na špatném hřišti. V 10. kole nás čekal tým Terasy KFC B a byla to spíš přehlídka promarněných šancí a měli jsme vyhrát mnohem vyšším rozdílem než 4:1. Den D se teda konal v neděli 30.11. v Karlíně. Za určitých okolností nám nemusela stačit ani výhra, ale mohla stačit i plichta. Proti nám stáli kluci z Torpeda Ohrobec SKA, kterým už šlo jenom o lepší umístění v tabulce a kde v obraně hrál Voříškův spolužák a Bubův a Adamův spoluhráč z Krče Jirka Čelák. Soupeř byl kvalitní a na nás byla znát nervozita i třítýdenní pauza. Trefil se až čtvrt hodiny před koncem Adam a pět minut po něm Koci a začalo bránění výsledku. Naštěstí se trefili až z penalty 3 minuty před koncem, takže se mohlo slavit udržení. A slavilo se důkladně, netřeba rozmazávat. V konečné tabulce 6.B ligy nám připadlo 8. místo, v což po šesti kolech nedoufal asi ani ten největší optimista.
