Na první jarní zápas jsme se na Pražačce sešli v kompletní sestavě, tedy v osmi lidech. Samozřejmě nepočítám Buba, válejícího se někde v jihoamerickém nevěstinci a Kociho, kterej se v Londýně asi moc neválí. Počasí bylo fakt náramný, doslova se „vykozilo“ (sakra píše se tam i nebo y?) jak trefně poznamenal Pája a s Ondřejem jsme usoudili, že tohle už by mohlo bejt na „smažbu“. Sice žádná frontálka, ale i ta lokálka stačí Ze zápasu jsme měli trochu vítr, protože na úvod sezóny snad vždycky prohrajem. Naštěstí ne příliš kvalitní soupeř nám dovolil tuhle smutnou tradici pokazit. Navíc jistota v bráně v podobě Philipa dodávala sebevědomí. Po úvodnim oťukávání bylo jasný že chlapci z Rokosky přes zimu lenošili asi ještě víc než my a zejména jejich rozehrávka byla velice nejistá. Důrazný napadání slavilo brzo úspěch. Ondřej vybojoval míč a nahráll mi před téměř prázdnou bránu - 1:0! Za pár minut podobná situace. Jejich stoper škobrtnul i s balonem, šel jsem sám na gólmana, housličky, 2:0! V tu chvíli už jsme asi podvědomě tušili, že tenhle zápas nepustíme. Voříšek s Peterem v obraně nepřipouštěli vůbec žádný komplikace a když už něco prošlo, tak spolehlivej Philip chladnokrevně řešil. Do půle jsme přidali ještě dva fíky. Zase téměř do prázdný. Na 3:0 dával Ondřej po pěkný kombinaci a prostřelení brankáře a na 4:0 jsem si dovolil i kličku gólmanovi. V druhý půli jsme trochu polevili, což se dalo čekat, protože kvalita soupeře i stav na ukazateli nedával důvod k obavám o výsledek. Zvlášť když hned po rozehrávce zvyšoval na 5:0 Robo (centr zprava, kterej si dobíhající obránce kopnul pěkně do šibenice). Pak už jsme hráli jenom na krásu, trochu moc kombinovali, čehož soupeř využil a pěknou ránou snížil na 5:1! Asi v 45. minutě mi Peter krásně namazal do běhu a střela podél brankáře o tyč znamenala zvýšení na 6:1! Rokoska ještě v závěru po skrumáži snížila (dost zbytečně) a stanovila tak konečnej výsledek na 6:2! Nutno říct, že takovej výsledek čekal málokdo, ale vyhráli jsme naprosto zaslouženě. Hodně dobrej zápas odehrál Ondřej, trošku kazil jenom v závěru. Na Peterovi bylo vidět, že na rozdíl od většiny z nás přes zimu potkal balón. Na jeho „lážo plážo kličky“ byla radost koukat. I když jednou se mu/nám to málem nevyplatilo. Tomáš i Robo toho spoustu naběhali a poctivě se vraceli a Voříšek, to je prostě naše „žižkovská bruska“ David se připlet do jedný strkanice, ale odehrál standart a Philip pochytal co měl, zbytečně neřval a i ty přihrávky měly oči. Je třeba pochválit i rozhodčí. Hodně pískali a už od začátku si zjednali respekt. Dorazilo i hodně Bandidoz ultraz a jejich válení u lajny se zrzkem v ruce bylo velkym povzbuzenim! Stejně tak i holky, sedící asi 168 metrů od hřiště byly hodně slyšet) Příjemný odpoledne jsme završili na trávě u místní hospody několika kouskama. Takže jen tak dál!
adam

Druhý jarní zápas jsme nezvládli. Mračna se začala stahovat už na Kačerově, kdy jsem nejdřív obdržel sms od Tomáše, že je (z florbalu, nebo fotbalu?) pomlácenej a nedorazí a vzápětí jsme, po menším čekání, zjistili, že nepřijde ani Robo, protože vůbec netušil, že hrajem. Robo, Robo, hrajem přeci každou neděli, od čeho je telefon!! No, pro náš úzkej kádr to znamenalo, že budem hrát bez střídání a při pohledu na široký hřiště a obří branky v Zárubově (kde jsme hráli premiérově) a letmém obhlédnutí počtu hráčů soupeře (kompletní dvě pětky), se mračna stáhla ještě o něco víc. Umělá tráva (no ve srovnání s Pražačkou spíš písečnej koberec) navíc pekelně klouzala.
S Bonellou jsme zpočátku drželi krok, ale naše mizerná produktivita (Ondřej zahodil tři velký šance, já aspoň dvě) po čtvrthodině znamenala stav 0:2, když si s naší obranou jejich útočníci celkem pohráli. Pak se nadechnul k nevídanýmu sólu Voříšek a prostrčil na Ondřeje, kterej zasunul k tyči - 1:2! Bohužel ještě do půle soupeř odskočil na 2 góly. Po poločase jsme začali důslednějc obsazovat hráče soupeře, tim jim znemožňovali rozehrávku a přineslo to ovoce. Rychlá rozehrávka, moje šťastný posunutí na Ondřeje a jeho pohotová střela asi s lehkou tečí obránce - 2:3! Bohužel pokaždý když jsme se začali trochu sbírat, tak soupeř vzápětí kontroval, tentokrát na 2:4! Po pár minutách ale pěkně zatáh míč Ondřej, nacentroval mi a vracející se obránce ukázkově zasunul do vlastní brány - 3:4! Bláznivou čtvrthodinku bohužel uzavřel gól Bonelly (prakticky vzápětí) na 3:5 a bylo po zápase. Síly došly, na hrot se posunul David a vybojoval dva trestňáky. Oba byly vzhledem k velikosti branek celkem slibný, ale poprvé se mi nepovedlo prostřelit zeď a napodruhý mi nevyšel krok a byla z toho slabá střela. Domácí nás v závěru ještě 2 góly dorazily (můžem bejt rádi, že výsledek nebyl ještě vyšší) a symbolický jarní deštík (ano, z těch už definitivně stažených mračen:) ukončil trapné odpoledne.
Nutno říct, že soupeř byl nad naše síly, vymlouvat se na počet hráčů, nebo terén nemá vůbec smysl. Hráli co potřebovali a bylo znát že ještě před rokem kopali 3. ligu. Věděli o sobě, hru měli organizovanou a některý bych tipoval, že hrajou velkej fotbal - různý „finty“ jako např. nenápadný postrčení ve výskoku atd. o tom svědčily.
Sebe bych radši nehodnotil, ale sebemrskačsky tak učinim. Na hrotu jsem se trápil a měl jsem se radši hned stáhnout do zálohy, protože tam mi to (v 2. půli) svědčilo líp. Spoléhat na to, že obránce udělá chybu jako v minulym zápase a vůbec nebojovat, to byla normální flákárna a tímto se kaju. Když k tomu připočtu zahozenou šanci Ondřejovi zápas myslim taky moc nesednul. Možná to zní troufale, vzhledem k tomu, že 2 góly dal a třetí zařídil, ale přišlo mi, že proti těsně bránícímu soupeři byl chvílema taky bezradnej. Určitě nejvíc se zápas poved Voříškovi a Peterovi. Voříšek hrál důrazně, s rozvahou, zařídil jeden gól a i když mu občas něco ulítlo, tak ukázal, jak hrát i ve zdánlivě ztracenym zápase. Peter se jako jedinej dokázal prosadit ve hře jeden na jednoho, nechtěl se smířit s prohrou, tlačil se do šancí, ale hlavně kvůli mý mizérii se nedostal do žádný stoprocentní. Podivnej zápas odehrál David. Byl neviditelnej a trochu mi nejde do hlavy jeho styl „předkopnoutsibalonauhánětzanim“, když rozhodně nepatří k nejrychlejšim. V 2. půli ale zařídil ty 2 trestňáky a byl hodně faulovanej. Poměrně přesnej rozhodčí toho moh zapískat víc, ale i tak slušnej výkon. Smutnou postavou zápasu je (kromě mě, pochopitelně:) určitě Philip, za žádnej gól nemoh (možná jenom ta střela na 3:6) a ještě toho dost pochytal. Litovat můžeme že nemáme k dispozici Buba, tohle by byl zápas přesně dle jeho gusta (podle prosáknuvších informací hrozí, že tuhle sezónu už nestihne, škoda)
Ještě se sluší dodat, že kluci z Bonelly, byli férový, dokázali se omluvit za faul, takže ze zápasu zůstala jenom pachuť z porážky a ne i z chování soupeře.
Myslim že v tomhle zápasu se nemá cenu víc šťourat. Prostě to hoďme za hlavu a příště musíme na Sokol Vysočany vlítnout a připsat si dva body!
adam

Hráno: 10.4. 2005, 16:15, Zárubova
Sestava: philip, voříšek, peter, david, ondřej, adam
Góly: 2x ondřej, 1x vlastní

Děs běs

K tomuhle zápasu se mi komentář ani nechce psát a prsty po klávesnici kloužou velmi líně. Asi tak jako Bandidoz v neděli na Zákostelní. Ale žádný sraní s mladou paní a směle do toho. Sešli jsme se kompletní a na všech byla vidět chuť vyhrát a trochu si zhladit žáhu po výprasku v 2. kole. Jenže k čemu je chuť vyhrát, když Ondřej ještě před výkopem zaslechne z tábora soupeřů, že přijeli hrát na 0:0 a navíc ve jim 2. minutě doslova darujeme gól? Útočník Vysočan se asi ještě teď diví, co že kulatýho mu to spadlo na nohu a jak to že se to od tý nohy odrazilo do toho červenobíle pruhovanýho čtverce se sítí. Hráč byl trestuhodně neobsazenej a Philip bez šance. A začal prešovskej železobeton a naše zoufalství. Vysočany bránily ve čtyřech, natěsno a důrazně a na zmoklý umělý klouzačce (kurva proč jsem si vzal tenisky a ne kopačky?!! ) jsme se nemohli prosadit. Ne že bysme se do šancí nedostávali, ale ta produktivita! Bože!!! Voříšek si krásně naběh na roh, ale ze tří metrů slabší nohou (tradičně) přičísnul vzrostlé topoly za brankou. Ondřej se pěkně proháčkoval obranou a z dobrý pozice napálil jenom boční síť. Robo z metru hlavičkoval jenom do tyče!! Ale ještě jsme hráli v klidu, věděli jsme že je spousta času a vysočanští byli směrem dopředu naprosto neškodný. Bohužel se nic neuchytilo a poločas byl tady. Po bojovný poradě (krucinálfagot s takovejma kopytama přece nemůžeme prohrát!) jsme nastoupili do druhý půle. Do ní jsem si schoval svoje nejlepší kousky naopak já. Situace, kdy stojim s míčem u nohy, metr přede mnou válející se brankář a za nim prázdná kisna, mě bude strašit asi ještě hodně dlouho. No moc nečumte, samozřejmě že jsem to dal gólmanovi přímo do náruče, když von tam chudák tak smutně ležel a koukal A mám pocit, že v týhle pozici jsem se v 2. půli ocitnul asi ještě 2x No, čas se krátil, na kopačky (a nejen na ně) se vloudila nervozita (co by to bylo za komentář bez ňákýho pěknýho klišé, že? ) a zoufalá marnost našeho snažení vyústila v to, že namísto hraní jsme se věnovali spíš hádkám mezi sebou, věru nepěkný konec žalostného představení. Navíc jsme dohrávali bez Ondřeje, kterej odkulhal po hodně nešetrnym zákroku nejtlustšího muže na hřišti a asi i v celym sportovnim areálu. Naší hru vabank pak Vysočany v závěru využili ke gólu na 0:2 (zase dost šťastně, ale to je jedno) a bylo po zápase.
Co hodnotit? Soupeř hrál dost tvrdě a hlavně v závěru hodně nešetrně. Snažili se zdržovat, bylo tam hodně řevu (zejména brankář celej zápas vydatně kvičel), ale jinak byli vcelku fér. Ovšem zajímalo by mě, co by předváděli, kdyby jsme 1:0 vedli my. Ale to jsou kdyby. Dobrej zápas odchytal Philip. Těch pár brejků spolehlivě vyřešil a pasy se mu dařily. Trochu jsme se spolu na konci chytli, ale snad je o mě známo, že závěrečnym hvizdem pro mě vše končí a rozhodně si hádky nepřenášim mimo hřiště. Nejlepšim hráčem byl jednoznačně Voříšek, roste s každym zápasem a momentálně má výbornou formu. Jenom ta střelba že? Skvěle zahrál taky Robo, pral se o každej míč a měl na hlavě (a myslim že jednou i na noze) gól. Tradičně pěkně zavážel balóny Peter, ale často tam byla zbytečná klička navíc. Tomáš se snažil, má velkou rychlost, ale přijde mi že je vždycky zbytečně moc nervózní a tim i kazí. Ondřej hrál hlavně v 1. půli dobře a nabízel se do šancí. Po přestávce se ale trochu vytratil aby se nakonec vytratil uplně Co kotník? David byl tradičně neukázněnej a hraje si tak trochu kde chce a co chce. V tomhle zápase mu to celkem sedlo na hrotu, když sklepával míče, ale jinak pořád nevim (a asi ani on sám), kde by měl hrát. A já? Asi jediná tragická postava vydařené nedělní komedie nebo lépe řečeno jediná komická postava nevydařené nedělní tragédie. Tečka.

adam

Hráno: 17.4.2005, 17:30, Zákostelní
Sestava: philip, voříšek, peter, tomáš, robo, david, ondřej, adam
Góly:

Na prvního máje, Pražačka úrodná je

V neděli bylo na Pražačce hodně srandy. Do dějin vstoupí výsledek i několik historek. Např. když soupeř nastupuje jen ve čtyřech v poli a Ondřej volá: „hele, jsou jenom ve čtyřech, to je pohoda, vlítnem na ně!“ a já odpovídám: „no já nevim čoveče, aby nás to nesvazovalo!“ Asi po 2 minutách hry jim přijede pátej hráč a jaksi mimochodem dá nejdřív gól a pak se teprv s ostatníma pozdraví. Totéž se opakuje u každýho dalšího hráče – rychlý převlíknutí, vyběhnutí na trávník, gól a „čau kluci, čau čau.“ O půli je to 9:0 a já přemejšlim, jestli by bylo možný ukončit zápas. Do brány si stoupá Voříšek a jeho reakce na asi patnáctej gól (dlouhej, zkoumavej, nevěřícnej pohled na brankářský rukavice ve stylu „co je s váma holky, jak to že nechytáte?“) mě ještě o půlnoci uprostřed nejhlubšího spánku spolehlivě rozesmál. A opět Voříšek a situace kdy nás zachránila (zachránila? Od čeho proboha?) tyč. Voříšek po zápase vypráví: „Čoveče, já si tam tak v klidu stojim a najednou taková rána! No já se lek a řikám si co je co je? A vona tyč ty vole!
No a takhle by se dalo pokračovat dále. Ale proč, trochu jsme si zaběhali, hodně se zasmáli a slíbili si, že příští zápas to budem hrát maximálně na desítku vzadu! Některý z vás jsou asi nasraný, ale nezlobte se na mě, já se „vosumnáctce“ v naší síti můžu jenom smát! Tak zase v neděli, kucí!!!

adam

Hráno: 1.5.2005, 18:45, Pražačka č. 2
Sestava: philip, voříšek, peter, tomáš, robo, david, ondřej, adam
Góly: 3x david, philip, robo

Na zápase jsem nebyl a nikdo se do komentáře (kupodivu) nehrne

Konečně výhra!

V den hokejovýho finále (po infarktovym, aspoň teda pro mě, semifinále se Švédama) jsme na Pražačce nastupovali s pomyslnym nožem na krku. Čim dál častějc jsem totiž vzpomínal na svoje (skoro)prorocký slova po prvnim kole, když jsem po naší výhře skvěle zavtipkoval, aby to náhodou nebyly poslední dva body sezóny. Naštěstí nebyly.
Přišli jsme všichni kromě Philipa, kterej naši čtvrtfinálovou dokonalou hokejovou vendetu s USA musel jet asi zapít do Bavorska pořádnejma tuplákama (Tak holt zase za rok, no. Do brány si stoupnul Voříšek, kterej si v pátek třináctýho byl zaboulet, spadla mu na palec koule č. 13, takže měl rázem hnátu velikosti téhož čísla! Ale při odkopech ho zastupoval Peter, takže pohoda. Horší to bylo s rukama, protože po duelu se Švédskem (ještě jednou díky za super promítačku v baráčku!) měl něco se zápěstim a rozhodně to nebylo proto, že by hrál hokej (I když, kdo ví?) Nebudem rozmazávat že?
Nastoupili jsme teda s jednim na střídání, kdežto soupeř měl čtyři. Naštěstí bylo hned vidět, že je míč moc neposlouchá (výjimkou byly hlavičky) a tak sem se moh už asi ve 2. minutě pěkně proběhnout jejich obranou a naservírovat Ondřejovi do prázdný. Páradní úvod. Navíc o několik minut jsme si akci zopakovali, Ondřej měl situaci o hodně těžší, ale vyřešil jí skvělou bombou pod břevno. Soupeř hrozil předevšim ze standartek a při jejich prudkejch autech do vápna jsem jenom trnul! Ale poločas skončil 2:0, takže spokojenost. V druhý půli (fakt nevim přesně kdy) Ondřej dovršil hattrick – pěkně technicky podél brankáře – a vypadalo to na pohodu. Jenže Atlanta se vzdát nechtěla - což by taky byla pěkná blbost, když jich bylo tolik - a po závarech ve vápně snížila na 2:3. Na jejich nejvyššího hráče jsme prostě neměli a při jeho výskoku mu byl např. takovej Robo do pasu. Naštěstí (fakt jsem se už bál o výsledek) mi vzápětí po jejich gólu David pěkně přiťuknul a moh jsem šoupnout na 4:2. Pak padli ještě 2 góly, bohužel nevim pořadí, ale ten náš dal Peter, když si pěkně položil brankáře a dával do prázdný.
S výsledkem teda spokojený bejt můžem, ale s hrou rozhodně ne. Nevim, přijde mi, že individuálně to bylo hodně dobrý (třeba Robo lítal uplně neskutečně a Ondřejův hattrick – no jo no, holt nový turfy - taky mluví za vše), ale jako tým mi to přišlo hrozně chaotický a opět se ukázala absence Buba. Někoho kdo to vezme na sebe a něco vymyslí. Petera potřebujeme vzadu a já jsem spíš hrotovej. Ale vyhrálo se, večer jsme ještě sfoukli Kanaďánky, takže vydařená neděle!

adam

Hráno: 15.5.2005, 12:30, Pražačka č. 2
Sestava: voříšek, peter, tomáš, robo, david, ondřej, adam
Góly: 3x ondřej, 1x adam, 1x peter

Šest statečných

Komentář píšu s hodně velkym zpožděnim, takže nebude bůhvíjak vyčerpávající, určitě ne jako zápas s Vegetem. Nastoupili jsme totiž bez možnosti střídat, zatimco soupeři měli 7 hráčů do pole a bylo celkem (celkem hodně) teplo. Věděli jsme, že tenhle tým porazil Arabskou a z komentáře rozhodčích jsme taky věděli jak – dali první gól a pak to ukopali. Úkol byl teda jasnej – pokusit se dát vedoucí gól. To se povedlo celkem brzo! Po menšim závaru se míč dostal ke mně a ani nevim jak, ale spad do brány. Jenže! Prakticky z rozehrávky Veget vyrovnal, když se Voříškovi trochu zaplet míč mezi nohama a jejich šikovnej útočník toho využil. Naštěstí o pár minut pozdějc zase přišel závar a jejich (ne úplně jistej) gólman byl dost nesmyslně vytaženej až v rohu vápna, takže nebyl problém udělat krok doleva a levačkou dát na 2:1. Pak jsme dali (nám ne úplně vlastní) prešovskej beton a soupeř nás pochopitelně mlel. Naštěstí pro nás se během asi jedný minuty podařilo zakopnou oba míče (jednou já, ale fakt to nebyl úmysl). Byla asi pětiminutová pauza, kterou rozhodčí sice nastavil, ale nám i tak pomohla. Navíc jsem asi tři minutky před půlí dostal balón do běhu, obránce to asi trochu podcenil, gólman nestál úplně ideálně a výsledkem byla celkem utěšená bomba a poločasovej stav 3:1!
A zkraje druhý půle to s náma vypadalo ještě líp! Povedlo se mi trochu zamotat hlavu jednom obránci, ještě stačit přiťuknout na Roba a už to bylo 4:1! Jenom škoda že jsme tenhle stav neudrželi trochu dýl. Jejich nejlepší hráč s docela přesnym dynamitem v obou nohách totiž asi po pár minutách vystřelil a clonící hráč dokonale zmátnul Tomáše v bráně – 4:2! Ve zbytku zápasu si tohle malinký zaváhání ale dokonale napravil, protože pochytal uplně všechno a my tenhle vydřenej výsledek už nepustili!!!

Hráno: 22.5.2005, 16:15, Pražačka č. 2
Sestava: voříšek, tomáš, robo, michal, david, adam
Góly: 3x adam, robo

Sedm ještě statečnějších

Už během týdne jsme tušili, že nás v neděli čeká asi pravý peklo. Teploty lámaly rekordy a my nastupovali ve 12:30(!) na Pražačce s jednim hráčem na střídání. Naštěstí soupeřů bylo taky sedm. Byl to hodně línej zápas, fakt v tom nešlo běhat a bylo docela vtipný poslouchat jejich gólmana jak spílá spoluhráčům („tak běhejte!“) a jejich odpovědi („to vážně nejde!“). Bohužel jsme první gól dostali my. Předcházela tomu obrovská šance – šel jsem sám na brankáře a ještě jsem chtěl šoupnout na Ondřeje, jenže gólman to přečet. No a hned z protiútoku (Voříšek si hrubě nerozuměl s Tomášem v bráně a útočník Bum Baru dával prakticky do prázdný) jsme prohrávali. Na vyrovnání jsme ale moc dlouho nečekali. Asi v 15. minutě jsem se obtočil kolem trochu zkoprnělýho obránce a takovou prapodivnou polostřelou na bližší tyč vyrovnal. Omlouvám se předem že vlastně vůbec nevim co se dělo mezi gólama, páč jsem celej zápas byl na hranici kolapsu a neustále jsem střídal. (Fakt sorry pánové, ale jak řikali i soupeři, to vážně nešlo) Ještě do půle jsme výsledek otočili, situace byla dost podobná, jenom ta střela mi vyšla líp – 2:1.
O půli jsme ulehli do milosrdnýho stínu - ty stromy na Pražačce jsou pěkný a jak je vidno i praktický. Teda kromě mě, já musel jít položit hlavu do umyvadla (nádhera!!!). Do druhý půlky zápasu se nikomu moc nechtělo a na Voříškovi návrhy (nedáme jenom penaltičky, šéfe?) rozhodčí odpověděl, že klidně, ale museli bysme je kopat půlhodiny. Tak se šlo hrát. No, hrát, spíš tak nějak chodit a čutat do míče. (Nic osobního banditi, vim že se to týká hlavně mě) Asi v 35. minutě David výborně rozehrál roh, obránce na mě na chvilku nějak zapomněl a bylo to 3:1! Jenže o 10 minut pozdějc soupeř zase snížil, když měl po rohovym kopu (to naše bránění rohů a autů, to je děs!) hanebně moc místa a Tomáš byl bez šance. No, trochu jsem se rozčílil a šel po osumdesátý šestý střídat. Ale Bum Bar už toho moc nepředved. Naopak 5 minut před koncem jsem se vyřítil ze střídačky (odkud jinud že?), totálně utavený obránci se na mě trochu vyprdli a gólman skočil na špek – 4:2. No a asi minutku před koncem podobná situace, tentokrát jsem se já vyprd na Ondřeje (sorryyy, ale brankář fakt čekal přihrávku) a bylo to 5:2! Konec, vymalováno, hlavu pod vodovod a honem do stínu!
No, jak hodnotit zápas ve kterym mě (a nejenom mě) pálily chodidla od rozžhavený umělky? Snad poděkovat Tomášovi, kterej si v kisně ved opět náramně a sám sobě vydat tristní vysvědčení (ve srovnání s Peterem, kterej celou 2. půli nestřídal!!!) o fyzické kondici se zaškrtnutým políčkem NEPROSPĚL.

Hráno: 29.5.2005, 12:30, Pražačka č. 1
Sestava: voříšek, tomáš, robo, adam, peter, ondřej, david
Góly: 5x adam

neni

neni

neni